Jdi na obsah Jdi na menu
 


Křížek u Bělče 2003

 

GPS: 49.9064042N, 14.1802167E    Fotografie ve fotogalerii tady.

Oprava kříže v Bělči, 2021

oprava-krize-belec-2021--4-.jpgKříže do krajiny jsem začal vracet v roce 2003. Ten v Bělči byl můj první a nyní, v roce 2021 jsem jej musel opravit. 

V říjnu 2021 mne kontaktovala mailem místní obyvatelka Bělče a požádala o pomoc, že kříž u odbočky na Běleč je vážně poškozen a někdo jej rozlámal. Původní podezření na vandalismus jsem na místě vyvrátil, protože škoda byla evidentně způsobena žací lištou při vysekávání krajnic cest. Kříž jsem demontoval a dal se do jeho opravy. Potřeboval jsem ho svařit a rovnou obnovit nátěr, také jsem upravil jeho zdobení. 
Opravený kříž jsem instaloval na místo v neděli 17. 10. 2021. Dále jsem začal bádat ve starých mapách, kde byly v minulosti další kříže umístěny. A ejhle – již na prvním vojenském mapování z roku 1760 byly v obci kříže rovnou tři. Hledal jsem dále a zjistil, že jeden z křížů je zachycen na vojenském mapování ještě v roce 1952, a tak mne napadlo, že by si na něj mohl ještě někdo vzpomenout a blíže ho lokalizovat Nedalo mi to a začal jsem bádat ve starých mapách. A více o tom už se dočtete tady.

Původní text, který jsem psal v roce 2003:

osazený zrekonstruovaný kříž v krajiněV kraji berounském, u silnice ze Zadní Třebáně směrem na Liteň, je odbočka na Běleč, kde býval odnepaměti křížek, u kterého se nejedna noha poutníkova zastavila a bylo mu věnováno pár chvil na modlitbu či jen k zamyšlení. Tento křížek patřil do krajiny Českého krasu stejně jako malebná políčka, staré jabloně podél cest a stejně jako mnoho jiných „litinových pamětníků“ dotvářel kulturu krajiny.

Protože mám tuto krajinu velice rád a touto cestou jsem se nejednou ubíral a kochal se její krásou, o to více mne mrzelo, že křížek u cesty jednoho dne zmizel. Bylo tomu tuším někdy v roce 1997. Nevím přesně, z jakého důvodu křížek zmizel, jestli se jednalo o zásah mechanizace, autonehodu či snad padl rukou nějakého nenechavce? Zůstal po něm jen nevelký zarostlý kámen, ve kterém byl osazen. Každopádně od toho roku už nikdo nedal na to místo skromnou kytičku, nikdo se už nezastavil, jen občas, když jsem jel okolo, tak jsem naň vzpomněl a krajina mi připadala najednou nějaká prázdnější a smutnější. To prázdné místo nezůstalo jen v krajině, ale i v mém srdci. Namlouval jsem si, že takových míst, kde nějaký ten křížek byl, ale už není, je víc a nikomu to nevadí a časem i já zapomenu. Ale opak byl pravdou. Od té doby jsem si takových míst začal všímat víc a začal mi tento přístup vadit. Zjistil jsem, že prostě do té krajiny tak nějak patří a bylo mi z toho smutno.

Na podzim roku 2002 se událo ještě několik událostí, o kterých se zde nebudu zmiňovat, ale je faktem, že můj krok uspíšily. Začal jsem uvažovat, kde by se dal nějaký křížek sehnat. Ale sám jsem se odrazoval od kroku, někam přijít a začít líčit, že bych ten křížek potřeboval. Říkal jsem si, proč by mi měl někdo vyhovět a jak by asi o takovém troufalci (kterého ani nezná) uvažoval. Vždyť v téhle době se ze hřbitovů ztrácí vše, co má nějakou cenu, a drzost zlodějů či vandalů snad hranic nezná. Nakonec jsem se (a to v čase vánočním) přece jen odhodlal. Říkal jsem si, že v této době mi možná někdo bude naslouchat. Vzpomněl jsem si na malebný kostelík s malým hřbitůvkem ve Vraném nad Vltavou. Protože jsem Zbraslavák a navíc jsem ve Vraném i nějakou dobu pracoval, znal jsem to tu moc dobře. Občas jsem si na malý kopeček s kostelíkem přišel jen tak odpočinout od každodenních starostí. A všiml si tu několika křížů složených u paty hřbitovní zdi. Mé kroky vedly tedy sem. 26.12.2002, kdy se udělalo hezké počasí, jsem se byl se svojí přítelkyní projet na kole, zastavili jsme se tedy cestou na hřbitůvku. Měli jsme štěstí, neboť jsme potkali zdejšího kostelníka, kterému jsem své přání mohl vylíčit. Měl jsem naději. Za čtrnáct dní jsem se mu ozval a on mi řekl to, co mne neobyčejně potěšilo. Ani pan farář proti mému záměru nic nenamítal a já si mohl přijet pro kříž už v sobotu 11.1.2003. Vybral jsem si kříž, který byl zlomený, respektive dvě části, které spolu původně nesouvisely. Byl jsem šťastný. S vědomím, že oprava mi nebude dělat větší potíže, jsem se vydal k domovu.
V prvotním nadšení jsem se dal hned druhý den do opravy a musím říct, že jsem byl ve snažení podporován i svými nejbližšími. Kříž byl do týdne obroušen, spasován, svařen, vyztužen i natřen a čekal už jen na pěkné počasí, kdy ho bude možné osadit do kamene. V nedočkavosti jsem se vydal už v lednu ke kameni po původním kříži a jal se vysekat jeho zalomenou spodní část, která v kameni zůstala.
Na den, kdy bude křížek zpět v krajině, jsem se moc těšil. A ta chvíle nastala 26.3.2003. Připravil jsem vše potřebné a se svojí přítelkyní se vydal na cestu. Pak už šlo vše jako na drátkách. Nejdříve okolí kamene očistit od trav a drnů, poté samotný kámen a rozehřát olovo. Kříž byl umístěn do kamene a lehce fixován olovem. Zbytek otvoru, ve kterém stojí je zabetonován. Pak ještě natřít kámen a upravit okolí jemným štěrkem.   Nakonec byl před křížek umístěn květináč s pestrým petrklíčem. Měli jsme z vykonané práce velmi dobrý pocit a ani se nám od „našeho“ křížku odjíždět nechtělo.
Za to, že se mi splnil jeden velký sen, vděčím především farnosti ve Vraném, která mi tuto možnost poskytla a podpoře mých nejbližších, za což všem patří můj velký dík.